§ 363
Ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie, jsou
- nadpis hlavy IV v části první,
- § 16 odst. 2 a 3,
- § 30 odst. 2,
- § 37 odst. 1 až 4,
- § 39 odst. 2 až 6,
- § 40 odst. 3,
- § 41 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písmena c), d), f) a g),
- § 47 spočívající ve slovech „nastoupí-li zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, do práce, je zaměstnavatel povinen zařadit je na jejich původní práci a pracoviště“,
- § 51a,
- § 53 odst. 1 spočívající ve slovech „Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď“ a písm. d),
- § 54 písm. b) spočívající ve slovech „to neplatí v případě těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, která čerpá mateřskou dovolenou, zaměstnance v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“,
- § 54 písm. c) spočívající ve slovech „nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo o zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“,
- § 54 písm. d) „o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou“,
- § 62 až 64,
- § 78 odst. 1 písm. a) až f), j), k) a m) spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu“, ve slovech „za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích“ a ve větě „Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.“,
- § 79 odst. 1,
- § 79a,
- § 85 odst. 4 spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m)“,
- § 86 odst. 3 a 4,
- § 88 odst. 1 a 2,
- § 90, 90a,
- § 92 odst. 1, 3 a 4,
- § 93 odst. 2 věta druhá a odst. 4,
- § 93a odst. 1 až 3 a odst. 5,
- § 94,
- § 96 odst. 1 písm. a) body 1 a 3 a odst. 2,
- § 101, 102,
- § 103 odst. 1 písm. a) až h), j) a k) až do konce odstavce 1, odst. 2 až 5,
- § 104,
- § 105 odst. 1 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu“, odst. 3 písm. a), 4 a 7,
- § 106 odst. 1 až 4 písm. a), c), d), f) a g),
- § 108 odst. 2, 3, 6 a 7,
- § 110 odst. 1,
- § 113 odst. 4,
- § 136 odst. 2,
- § 191 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat“,
- § 195, 196,
- § 197 odst. 3 spočívající ve slovech „Rodičovská dovolená podle odstavce 1 přísluší ode dne převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let“, spočívající ve slovech „rodičovská dovolená přísluší“,
- § 197 odst. 3 věta druhá a třetí,
- § 198 odst. 1 až 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou,
- § 199 odst. 1,
- § 203 odst. 2 písm. a),
- § 213 odst. 1,
- § 217 odst. 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou,
- § 218 odst. 1,
- § 222 odst. 2,
- § 229 odst. 1 spočívající ve slovech „odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat“,
- § 238 odst. 1 a 2,
- § 239,
- § 240 odst. 1,
- § 241 odst. 1 a 2,
- § 245 odst. 1,
- § 246 odst. 2 věta první,
- § 269 až 271, § 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 6 a 8,
- § 277 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti“,
- § 278 odst. 1 až 3, odst. 4 věta druhá a třetí,
- § 279 odst. 1 písm. a), b), e) až h) a odst. 3,
- § 280 odst. 1 písm. a) až f),
- § 281 odst. 5,
- § 288 až 299,
- § 308 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písmeno b),
- § 309 odst. 4 a 5,
- § 316 odst. 4 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace zejména o“ a písm. a), c), d), e), g) a h) a dále ve slovech „to neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený“,
- § 319,
- § 338 odst. 2 a 3,
- § 339 odst. 1 v úvodní části ustanovení,
- § 339 odst. 2, 339a, 340, 345a,
- § 346b odst. 4 a
- § 350 odst. 2.